podvědomí

Vždycky mě hrozně zajímalo, jak vlastně funguje moje podvědomí. To, co se mou hlavou občas honí mě až zaráží. Jsem fascinovaná hloubkou svých myšlenek a tím, kam až jsem díky nim schopná ve své mysli dojít. Přičemž vše tohle vychází z mého podvědomí. Je jen na mě, jestli jeho varování nebo signály vezmu v potaz a nebo je odsunu do hloubky, kam se už nikdy ve svých myšlenkách nedostanu a nebo ano, ale až za pár let. Ale pokud se k nim nikdy nedostanu, stejně podle nich budu jednat, jen to nebudu tak úplně vědět. Jako první je mou záhadou, jak to s námi naše podvědomí vlastně myslí. Dobře nebo špatně ? Jaké signály odsouváme do ztracena a jaké bereme vážně ? Opravdu to má takový vliv na naše vztahy (jak kamarádské, tak partnerské), názory, rozhodnutí,.... Opravdu podvědomě vyhledávám stále ty stejné kamarády, stejné partnery, zážitky, věci... ? A co se stane, když nás podvědomí zmate natolik, že nejsme schopni rozumného rozhodování a nebo naopak, co když chceme zmást sami sebe? Zmást naše podvědomí?... 

Pokud se opravdu zamyslím nad svým dosavadním životem, mohu jmenovat dvě myšlenky, které změnily mé podvědomí, změnily mé názory, můj pohled na život a na sebe samotnou, tak jako mohu jmenovat dohromady 4 lidi, kteří opravdu změnili mě a můj život. Hned se k tomu dostanu... 

Bylo to někdy na konci září 2014, když mi domů přišla objednaná kniha od Richarda Bacha jménem ILUZE. Hrozně jsem se na ni těšila... byly na ni skvělé reference a já přesně věděla, že to bude kniha přímo pro mne.. že mi pomůže v mé zmatené mysli a otevře mi nové otázky, na které budu ještě dlouho hledat odpovědi (a hledám doposud). Hned jak jsem přišla domů, tak mi mamka podávala balíček se slovy: "Tohle Ti přišlo!" Okamžitě jsem začala trhat obalový papír a křičela na mamku, že tahle kniha mi změní život. A tak se taky stalo. (Občas přemýšlím nad tím, jestli to bylo proto, že jsem to tak podvědomě chtěla a nebo jestli by se to tak stalo i v případě, že bych nevěděla, co vlastně čtu...). 

Iluze mě doprovázela obdobím, které se pro mě později stalo sice nešťastným, ale do budoucna zdrojem energie, štěstí a velkých změn. Paradoxně od doby, kdy jsem se začetla do první stránky iluze. 

Celý svůj dosavadní život jsem hledala smysl života. Něco, co mi zodpoví všechny mé otázky, něco, co mi otevře oči a něco, díky čemu budu vědět, co má a nemá smysl, jak se mám rozhodovat a jak tohle všechno skončí. Byla to taková moje nekonečná honba za čímsi, co vlastně vůbec neexistuje. Říká se, že člověk nepoužívá část svého mozku, ale pokud se díky nějakým látkám dostane do jiného levelu euforie, bude mu zodpovězeno nekonečně mnoho otázek. Nikdy jsem to nezkoušela, ani zkusit nechci, protože mám v sobě takový zmatek a jsem tak rozpoluplná osoba, že by to nedopadlo dobře, ale vždy mě zajímalo, co bych tam objevila, jestli bych opravdu konečně našla to, co jsem celou dobu hledala - smysl života, smysl všeho... 

Po několika stránkách jsem se v knize dostala do části, kde probíhá rozhovor dvou "lidí". Jeden (stejně jako já), hledal smysl života, důvod, proč žít,.... a tak vedli sáhodlouho debatu na toto téma, dokud mu ten jeden neodpověděl. "S hledáním smyslu života je to asi takhle. "Když se naučíš to, co umí kouzelník, u ž to pak nejsou kouzla." Já nevím proč, ale tato věta mi odpověděla na všechny mé otázky, potlačila hledání čehokoliv a pomohla mi. Potom jsem přestala hledat něco, co neexistuje, něco, co není specifikovatelné. Přestala jsem hledat smysl života... a začala ho vytvářet. A změnilo to mnohé.

shoes ZARA/ sweater SECOND HAND/ scarf F&F/ bag LINDEX/ hat H&M/ shirt SECOND HAND/ watch POLJOT

photos by Martin Ducai