OSLO OPERA HOUSE

tip na knihu/ AYN RAND, Atlasova vzpoura

Jako by tomu nebyl půlrok, ale roky, co se tu objevil poslední článek. Když se na něj dívám, jako bych to ani nebyla já, přesto, že vypadám stále stejně (no, dobře, trochu jsem ztloustla a obarvila vlasy na růžovo, ale jinak všechno sedí). Ale znáte to, díváte se na něco (na sebe) s odstupem času a vlastně se nepoznáváte. Nebyl to jen blog, co se v mém životě zastavilo. Ale i schopnost nebo spíš touha něco tvořit, vymýšlet, fotit, cokoliv. Tvořivost nebo respektive, snaha o to něco tvořit, psát, fotit a vymýšlet, mi stále ještě nepřísluší. Ztratila jsem ji někdy na konci minulého roku a myslím, že mi ještě nějakou dobu bude trvat, než ji v sobě znovu objevím. Je mi ale jasné, že bude vypadat úplně jinak, než vypadala doposud. 

Pokud jste ke mně na blog chodili převážně kvůli outfitům, tak si ho rovnou můžete vymazat ze své paměti. "Nikdy neříkej nikdy", ale myslím, že už se k jejich focení nevrátím. Důvody nejsou nikterak zajímavé - prostě a jednoduše mě to přestalo bavit, považuji to za obrovskou ztrátu času (áách, kéž bych teď mohla vrátit všechen čas, který jsem věnovala této (pro mě už teď) povrchní záležitosti, zpět)! 

Prozatím nevím, co přesně se tady bude objevovat, jak často a pokud vás to vůbec bude bavit, ale rozhodla jsem se, že svůj blog chci vést hlavně kvůli sobě - jako památku. Co je však jasné, že to bude hlavně o knihách. Za poslední rok jsem se naučila být hodně sama, vlastně, vždycky jsem byla ráda sama, samota pro mě měla/má obrovský význam a hloubku, ale nikdy jsem neupadala do úplného osamění, kdy jsem se vyloženě stranila společnosti. A co jsem dělala, když jsem byla sama ? ČETLA JSEM. Vždycky jsem četla ráda, ale teď se z toho stala závislost toho pravého rázu. Knihy se pro mě staly vším - pravdou, moudrostí, spřízněnou duší, partnerem i kamarády. Díky některým jsem iluze vytvářela, díky jiným je zase bourala. Zamilovávala jsem se a zase odmilovávala. Brečela jsem a smála se. Odhalovala pravdu a propadala lži. Atak dále, však to znáte.

ZOOT contest

Po dlouhé době vás všechny moc ráda zdravím ♥.  

Doufám, že za tu dobu, kdy se tu neobjevil žádný článek, se vám stalo spoustu krásných věcí a strávili jste chvíle plné smíchu a lásky! Nechci, abyste si mysleli, že blog a vás nějak zanedbávám, ale bohužel mám čím dál méně času a jsem vždy půlku z měsíce v zahraničí, kde nemám tak skvělý přístup k internetu, takže se mi to poněkud komplikuje. Také nechci postovat články bez rozmyslu a úrovně jen proto, "aby se tu něco objevilo". Ale to jste si už asi všimli. :) 

Každopádně, dnes bych vás ráda uvedla a také trochu zapojila do zoot contestu. Pokud sledujete blogy už delší dobu, možná jste si všimli této soutěže. 

Pět blogerek. // Anetka, Verča, Kristýnka, Káťa a já

Jeden stejný (dominantní) kousek v outfitu - toto triko, které může vyhrat jedna z vás, pokud se zapojí do hlasování!! 

A pět rozdílných outfitů. Každá podle svého :). 

Hlasování začne zítra na blogu u Ivanky - TADY, které vyhrála minulé kolo se svým božským outfitem! Na jejím blogu najdete outfity ze všech soutěžních blogů - já je ještě neviděla a moc se na ně těším, protože všechny zmíněné blogy mám moc ráda! Doufam, že si tam každý z vás najde svou favoritku, pro kterou bude hlasovat! ♥ 

Já jsem tričko (které mělo být dominantou outfitu) sladila celkem jednoduše, hlavně tak, abych to pořád byla já. Takže jak jinak, než černé výrazné boty a klobouk. Zbytek outfitu jsem si vybrala na webu zootu. Všechno, co se mi líbilo (bylo toho celkem dost) jsem si objednala na jejich výdejnu a to v různých velikostech tak, abych si vybrala tu správnou. Tam jsem pak nechala vše, co se mi nelíbilo nebo mi nesedělo a odnesla si opravdu jen věci, které jsem chtěla :). (Takže pokud tam budete objednávat, nebojte se toho objednat víc, nikdo vám hlavu neutrhne, když si pak nevezmete vše! :))

To, co jsem si nakonec vybrala můžete vidět v outfitu a kdyby se vám některá z věcí líbila, odkaz je dole v popisku. :) 

Mějte se krásně a já vás momentálně zdravím z Hamburku! 

♥♥♥

today

Psychická porucha, která se jmenuje paranoidní schizofrenie nebo stručněji paranoia, je jen projevem neúměrně nafouknutého ega. Bývá založená na fiktivních představách, které si vybájila mysl, aby dodala smysl strachu v pozadí. Základem příběhu je většinou přesvědčení, že určití lidé (někdy větší počet nebo téměř všichni) jsou proti postiženému zaujatí nebo spiknutí a chtějí ho ovládat nebo dokonce zabít. Příběh bývá často konzistentní, má svou vnitřní logiku, takže paranoidní osoba, ještě, než je odhalena přesvědčí velké množství lidí. Někdy i organizace, ba celé národy budují svou identitu na systému paranoidní víry. Ego postižených trpí chorobným strachem a nedůvěrou v ostatní. Poukazuje na jejich "odlišnost" a tím, vytváří jejich identitu. Pokud tyto tendence v egu zesílí, výsledkem bude, že druhé začne vnímat jako nelidská monstra. Ego ostatní potřebuje, ale jeho dilema spočívá v tom, že v hloubce je nenávidí a obává se jich. Ve výroku Jeana-Paula Sartra "peklo jsou ti druzí" zaznívá vlastně hlas ega. Osoba trpící paranoiou zažívá "peklo na Zemi", ale to s rozličnou intenzitou, zažívá každý člověk. Čím silnější je vaše ego, tím prsvděpodobněji budete považovat ostatní za hlavní původce vašich životních problémů. Je také více než pravděpodobné, že i vy ztrpčujete životy druhým a vůbec vám to nedochází. Protože jsou to vždy to druzí, kteří vám dělají ze života peklo. 

 - Tolle