úterý 2. února 2016

A M S T E R D A M, část druhá


Naše Amsterdamské dobrodružství začalo už ráno při cestě na letiště. Málem jsme totiž se ségrou letadlo nestihly :D. Bože, jak já špatně snáším tyhle stresové situace. Taky znáte ten pocit, kdy je ve vás opravdu jen malá dušička a máte strach, že se všechno, na co se těšíte, zhroutí kvůli špatné organizaci/ zaspání/  a prostě blbým dvaceti minutám ? Nervózně přešlapujete z jedné strany na druhou, snažíte se zadržet hodiny, ale nějak to nefunguje.. a tak spoléháte na to, že se nad vámi přece jen slituje ten "anděl strážný" a vše dobře dopadne. 
"Na dálnici je zácpa,.. ráno jsem tam jela se svojí studentkou.." říká moje lektorka z autoškoly, která nás nakonec vyzvedává a odváží na letiště. Už teď jedem pozdě a to se musíme ještě stavit v železářství pro zámek na kufr.... jak tohle dopadne, honí se mi hlavou. Ségra rychle vybíhá z auta se slovy: "Jen vezmu ten zámek a hned běžím." 5 minut, 10 minut... ani si nedovedete představit, co se odehrává v mé hlavě. Lektorka z autoškoly se se mnou snaží domluvit na termínu zkoušek, ale já se vůbec nedokážu soustředit. Hlavou se mi honí jen DOPRDELE DOPRDELE, kde je tak dlouho, vždyť to nikdy nemůžeme stihnout. Snažím se ségře zavolat, ať se na ten zámek vy***e, ale nervozitou se mi tak klepou ruce, že nedokážu namačkat její jméno, když v tom se na obrazovce objeví "Ondra ♥ vám volá". Zvedám telefon s nadějí, že kluci taky ještě nevyrazili. 
"Ahoj, kde jste ?"
"Ty vole, my jsme ještě v Radotíně, nestíhačky,.. kde jste vy?"
"My jsme už na letišti."
Ta rána, kdy mi veškerá naděje spadla do klína musí bejt slyšet až do Ameriky.
"No, tak to se zbláznim, my to možná nestihnem... zavolám pak, ségra už běží."
A najedou se řítím dálnicí (ani radši nebudu zmiňovat číslo) *** km/h, kdy mám pocit, že každou chvíli omdlim a nebo se pozvracim. :D. Když už tam skoro jsme a já zjišťuji, že se odbavovací brána zavírá až za 20 minut, vracím se k normálu a uklidňuji se, že přeci jen mám asi strážného anděla 24/7 nad sebou, když v tom... odbočujeme na špatný terminál a celé letiště objíždíme znova. SAKRA.

O několik minut později....

Zběsile vybíhám z auta, se ségrou popadáme kufry a řítíme se k hlavní tabuli. Super, odbavovací brány otevřeny, č. 203 a 204. Jupí, jupí... ale raduji se předčasně. No jak jinak taky, tenhle výlet je evidentně od začátku prokletej. Já nemám letenku. Mojí letenku má Lukáš. A Lukáš je kde ? Ihned lovím telefon a volám. "Hele Luky, já potřebuju svojí letenku, potřebuju se odbavit. Jak neodbavujeme? Já mám ale kufr. Cože ? My máme mít jen příruční zavazadlo? Ségra má 18 kg kufr vole :D. Aha, ok, běžím tam."

"Lukáš je v mekáči, běžím tam." řvu rychle na ségru a běžím, až popadám dech. 

Naštěstí, pán na letišti nám kufry odbavil, i když jsme se ségrou vypadaly jako dva tataři, protože například její rozhovor s ním vypadal asi takto:
"Slečno, máte nějaké zavazadlo k odbavenní?"
"Cože ? Ne, tady je můj kufr."
AHA, že ano. Chudák z nás byl asi tak zoufalej, že radši mlčí a odbavuje kufry, než aby se dohadoval s dvěma "blondýnama."

Konečně sedíme v letadle, výlet může začít. I když při vzletu doslova brečím (něco mi totiž spadlo do oka), celý průběh letu probíhá bez dalších problémů (so much win :D) a my ladně dosedáme na Amsterdamské letiště. Vyzvedáváme si naše těžce odbavené kufry a vyrážíme do centra. 

Když vylejzáme z metra, soustředíme se my dva s Tomášem jen na jednu věc. Jak se dostat co nejrychleji k hotelu... zapáleni do přemýšlení a mapování jsme ani nepostřehli, že se ségra přes turnikety nemůže z metra dostat. Ach ano, problémy číslo dvě, můžete začít. 

"Hej počkejte, Verča se nemůže dostat z metra ven."
"Cože ?" Doslova umírám smíchy. 
A opravdu. Ségra si jakousi kartou pípla odchod z metra, když v tom jí tam proběhl jakýsi malý černoušek, který jí to něčím zablokoval a zase proběhl zpátky. Teď seděl nad námi na schodech a smál se, až se za břicho popadal. I se svými kamarády. 
"Zkuste jí to někdo pípnout z druhé strany."
A ségra s obrovským kufrem vybíhá proti nám. ĎOUCH, rána jako z děla. Turnikety jí skříply i s kufrem. Takovýto pokus se opakuje ještě tak třikrát, kdy ségra zoufale běhá sem a tam a my na druhé straně řveme smíchy. 

Uběhne pár minut a zkoušíme pokus č.676465798, podávám skrz terminál ségře svojí kartu a ta jí zkouší odpípnout. Hurá, ségra probíhá otevřenými turnikety a s vítězoslavným výrazem. Tak, to bychom měli, teď se ještě dostat ve zdraví do hotelu. 

Pokračování v další části a pro více fotek rozklikněte článek :).





10 komentářů:

  1. Eliško, přesně ten pocit znám, kdy skoro nestíháš letadlo. Tak jsme letěli z Londýna, bus jsme měli dvě hoďky rezervu.. Ale co se nestane - hodinu a půl stojíme v koloně. Vymýšlíme, jaké to bude spát na letišti, jak seženeme novou letenku..
    když jsme dojeli, lidem jsme vysvětlovali, proč nás mají pustit přes šíleně dlouhou pasovou kontrolu, a pak celou cestu jsme utíkali přes letiště v Stanstatu na gate. Když jsme celí zpocení doběhli, gate ještě nebyl otevřený (ale měl být). Takový pocit úlevy!! :D

    a fotkz máš krásný, líbí se mi, jak umíš zachytit atmoséru))

    OdpovědětVymazat
  2. Naprosto skvělý fotky a super článek:)moc mě baví si číst tvuj blog:))

    OdpovědětVymazat
  3. Miluju Amsterdam. Nejvíc na světě. Proto tam jezdím ob rok. Letos je vlastně zase řada.. uvidíme.
    Když jsme tam letěli předminulé léto s kámošema, stala se mi docela nemilá věc:D Neměla jsem občanku.. Měla jsem ji u sestry v peněžence - už několik dní předem, takže jsem na to zapomněla v tu chvíli na letišti a předtím jsem to nekontrolovala, páč jsem počítala s tím, že je tam kde vždycky. Pas jsem tenkrát neměla. Sestra letěla se mnou. Ale ani jedna jsme si v tu chvíli nevzpomněly, že ji má ona. Takže já jsem se do letadla nedostala. Nejhorší pocit ale byl, když jsem si asi 5 minut před odletem vzpomněla, že ji má ona. Samozřejmě už seděla v letadle, nešlo se jí dovolat a ani personál nepomohl. Takže odletěli beze mně a já se trmácela autobusem se strachem, že mě bez občanky nepustí přes hranice. Vše dobře dopadlo, akorát jsem přišla o jeden den v AMS a 1500 za jízdenku :D.

    OdpovědětVymazat
  4. Krásné město:) Jedno z mých zatím nesplněných must have...

    Lukáš
    www.ajlaffesn.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Krásne fotky a mesto. Bola som tam a určite ešte raz by som sa tam chcela vrátiť :)

    accessoriesforbeauty.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  6. Při čtení toho článku jsem byla nervózní s váma, haha

    OdpovědětVymazat
  7. Tenhle výlet už byl od začátku bomba, nemůžu se dočkat pokračování! :D

    OdpovědětVymazat
  8. Taky máme v plánu zase Amsterdam, snad ale vsechno proběhne fajn a bez dalších problému, jako jste měli vy :D
    www.chauml.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  9. Sem se vystresovala jenom to čtu :D

    OdpovědětVymazat