středa 16. září 2015

Radotínský most


Seděli jsme u stolu a napjatě poslouchali dál a dál...

Bylo teprve půl 10 ráno, ale já už za sebou měla ranní vanu, návštěvu zubaře a velký nákup domů. K dědovi a babičce to máme kousek a já už se na ně těšila. Přijeli jsme a dali si kávu, k ní slivovici (aby slehlo) a nechávali se unášet skvostnými historkami. O lidech, mrtvých i živých, o vzpomínkách dávných a ještě dávnějších, o cestování a o tom, co bude je a bylo. O životě, takovém, jaký má i nemá být. Prarodiče mluvili o všem možném. Nejvíc mi ale z této debaty utkvělo v hlavě vše, o čem mluvili jako novém. Před "sto lety" :D. Mluvili o tom, že dostali povolení vyjet sem a tam a jak to byla vzácnost a že celou Evropu procestovali na motorce. Že jedinkrát, kdy letěli, bylo z Moskvy ještě dál do Ruska (už bohužel nevím kam). Strašně mě pobavilo, když mluvili o tom, jak poznali nepoznané. Kohoutky na záchodech na fotobuňku, automatická splachovadla a záchody uvnitř domu. O tom, co se kde prodávalo a oni to neuměli ani používat, protože nikdo z ČR to v životě neviděl a o tom, jak zahraničí bylo jako jiný svět. (Určitě to také budete znát z vyprávění vašich prarodičů). Nebudu zde nic vypisovat do detailů, ale strašně jsem se u toho nasmála. Všechny ty vzpomínky mi přišly naprosto dokonalý a po obrovských salvách smíchu jsem si začala uvědomovat, že já tohle nikdy nebudu mít. Ve světě, kde je téměř všechno dokonalejší a dokonalejší, automatické a mnohdy i bez práce (vím, že je to výhoda a už si bez toho asi také nedovedu život představit), ale i tak jsem na chvilku zatoužila po stroji času a zažít tohle vše s nimi. Bezmyšlenkově jsem ze sebe vysypala větu : "Achjo, tohle je tak skvělý, na co budeme vzpomínat my....?" Moje sestra, která mě zná ze všech lidí na světě nejlíp se na mě podívala a pochopila, co mi chybí. Dočkala jsem se jen jediné odpovědi: "Na tyhle historky..."

Určitě budu mít na co vzpomínat (už teď mám). Jen mi občas přijde, jako bych do tohohle světa nepatřila, jako bych tam měla být s nimi, protože to je asi to, o co bych nejvíc stála. Možná jsem divná, ale třeba se tady najde někdo, kdo mě alespoň trochu pochopí :)






shoes VINTAGE/ bag ZARA/ skirt PRIMARK/ shirt PRIMARK/ hat H&M

photos by Veronika

7 komentářů:

  1. Ty jsi tak krásná:)) Ten klobouk je super♥

    OdpovědětVymazat
  2. Chápu, co jsi napsala.Taky si přeju žít v jiné době. Nejvíc mě láká poválečná doba a 60. léta v New Yorku.

    OdpovědětVymazat
  3. to místo je až magické! jinak super look! :))

    SWEET CHILLI

    OdpovědětVymazat
  4. Teda to místo a ty fotky jsou snad úplně nejlepší co jsi kdy publikovala, i když Šumava byla taky krásná :) A jinak ti taky rozumím, já si taky občas říkám, že dřív to asi bylo v něčem lepší, ale pak si vzpomenu na film Půlnoc v Paříži :D :)

    OdpovědětVymazat