Černé jezero

Když jsem dávala výpověď z práce, zaměstnavatel se mě ptal na důvod. Leč ho nemusím uvádět, rozhodla jsem se mu přesto trochu přiblížit svoje sny. V téměř všech mých větách bylo cestování, zahraničí, atak dále. Po několika minutách mi bylo odpovězeno: "Eliško, nevím, před čím utíkáte, ale neutečete před tím, i když bych vám to přál." Dál už jsem neodpovídala, balila si věci a svůj zrak skláněla k zemi. V hlavě mi znělo rozhořčené: "Před čím asi, sama před sebou..!"

Ano, vždycky to tak bylo, je a bude. Kdykoliv se objevil nějaký problém, jediné moje řešení byl útěk (jsem prostě srab). Někdy jsem utíkala doslova (prostě jsem běžela.. třeba několik kilometrů, dokud mi nedošel dech), někdy jsem utíkala v myšlenkách a někdy jsem prostě odjela. Víceméně mi bylo jedno kam, hlavně pryč od toho, kde jsem se právě nacházela. 

Většinou ale mé cesty končily v nejkrásnějším místě České Republiky - na Šumavě. Kdo sledujete můj instagram, tak víte, že tu máme tu nejkrásnější chalupu na světě. Je to svět jako z pohádky, kdy se ráno probudíte v obrovské roubence, velkých peřinách, otevřete okno a koukáte na les, pod kterým se pasou krávy, snídani si děláte jak jinak než na obrovské peci a zuby si chodíte čistit k potoku, protože na chalupě není přívod vody. Pohádka. Odjakživa je to moje nejoblíbenější místo na světě, místo, které nese plno vzpomínek a místo, které léčí duši. A odjakživa to byl můj útěk z reality. 

Když už nám okolí chalupy bylo málo, cestovaly jsme všude. Už od mala. Šumavu mám projezděnou křížem krážem - na kole. Sebralo se nás vždycky tak 20 brzo ráno a po 30 km jsme se večer vraceli zpět na chalupu, kde jsme opékali buřty. Veškeré prázdniny jsme trávily tam, takže třeba k moři jsem se dostala až v 17ti, kdy jsem jela sama bez rodičů. Na to konto se mi vybavuje vzpomínka, jak jsme jeli kolem Žďárského jezírka a sestřenice nad jeho krásou začala křičet: "jééé, moře, koukejte móóóře!!" - přestala se soustředit na cestu, přelítla na kole přes řídítka a zlomila si ruku :D. /achjo, vrátila bych dětství/. 

ALE, abych nezdržovala melancholickými úvahami. Letos jsem si to tu opravdu užívala. Vzhledem k tomu, že jsem nepracovala, mohla jsem zůstat i déle než 4 dny a tak jsem se snažila co nejvíce procestovat okolí. Jednou z našich zastávek bylo Černé jezero, nad jehož krásou mi do dnes zůstává rozum stát. No posuďte sami, není to jako z pohádky ? 

Jaké je vaše "útěkové/oblíbené" místo ? Máte nějaké ? - po rozkliknutí článku více fotek

♥