BRAVE NEW WORLD ♥

Ani nevím, kde začít. Několikrát jsem už začala větu a zase ji smazala. Mám v sobě tolik emocí a pocitů, že o nich nedokážu ani psát nebo nevím, kde začít. Vzpomenu-li si ještě teď na brave new world výstavu, mám pocit, že se štěstím rozbrečím. Opravdu může pocit štěstí vydržet tak dlouho ? Je to vůbec možné ? Přemýšlím, kdy naposledy mě něco tak strašně moc zasáhlo jako tohle. 

Stalo se vám někdy, že jste měli pocit, že (ačkoliv se vás to vůbec netýkalo) někdo udělal něco přímo pro vás ? Úplně na míru ? Jako by vás ten někdo, kdo to vytvořil, znal a myslel u toho jen na vás ? Už jen, když si kupujete nějaký kus oblečení a sedne vám velikost, střih, materiál i styl výroby, jakoby jste se v tom kousku našli. Pro mě někdo vytvořil BRAVE NEW WORLD.

Vy všichni (pokud čtete mé články a nebo koukáte ke mně na instagram), tak víte, jak moc miluju antiútopické romány. 1984 od Orwella jsem četla několikrát a také jsem spoustu lidí donutila k jeho přečtení. Několik výtisků 1984 jsem i rozdala, protože mám asi takovou nutnost všem ukázat, jaký skvost a dokonalost tato kniha je. 

Vtipný příběh se k této potřebě lidem ukazovat antiútopii a 1984 váže z chapeau rouge, kde jsem se seznámila s jedním klukem z Paříže a když se mě zeptal na záliby, začala jsem mu vyprávět o tomhle. Kdybyste znali moji angličtinu, věděli byste, že to není to pravé ořechové, takže jsem se po pár minutách obrátila na kamarádku a říkám: "Hele, jak se řekne anglicky antiútopie?" "Hm, Elis, asi antiutopie.." "Ok, díky!".... za pár minut: "hele a robot?" "Robot, Elis." (nebojte, zas tak blbá nejsem, vím, že ROBOT pochází z ČR od Čapka, ale, když má člověk dvě promile a je pět ráno, už to tak nějak nemyslí no.. :D). Každopádně, kamarádka se mi doteď směje za to, jak Eliška balí kluky na párty, na antiútopii a roboty.. haha :D) 

To samé můžu říct o KONEC CIVILIZACE (podle které se celá výstava jmenuje, v originále se totiž kniha jmenuje brave new world) od Aldouse Huxleyho. Od obou spisovatelů jsem četla i další knihy, ale tyhle dvě jsou prostě ♥♥♥. 

Několikrát jsem vám sem vypisovala úryvky z těchto mých oblíbených knih a několik jich mám ještě připravených v konceptech. Například, když jsem psala tohle klik nebo tohle klik a další posty (stačí projet můj blog), nikdy by mě nenapadlo, že se dočkám toho, že tohle všechno dá někdo dohromady a vytvoří z toho TOHLE VŠECHNO. 

Výstava ukazuje obraz dnešního světa podle toho, jak moc se vize spisovatelů vyplnily nebo jak moc se dnešnímu světu přiblížily. Vše, co se stalo z antiútopie skutečností je pak o to víc opravdové, o to víc ale smutné. 

Jen pro ty, kteří by si mohli myslet, že tento článek je reklama, tak ne, není. Nikdo mě nepožádal, abych o tom psala, nikdo mi za to ani nezaplatil, píšu to ze své vlastní svobodné vůle, abych vám ukázala další část sebe, část toho, co miluji. A to je tohle. To, co mě naprosto vystihuje a ukazuji vám to kvůli tomu, že věřím, že se zde najdou tací, které to zaujme stejně tak, jako mě. Je mi moc líto, že jiní (nejmenovaní) tuto výstavu vyzdvihují jen z toho důvodu, že ji musí propagovat, což mi přijde naprosto prznitelské, už jen z proto, že výstava ukazuje, kolik je masové reklamy v tomto století  a jak moc je to špatně a vlastně, že je to jedna z těch antiútopických vizí, která se bohužel naplnila. 

_________________________________________________________________________________

Teď jen něco málo z obalu knihy KONEC CIVILIZACE.

Huxleyho satirická antiutopie Konec civilizace (1932) je spolu se Zamjatinovou novelou My a Orwellovým románem 1984 jednou z prvních vizí budoucnosti, která domýšlí důsledky formujících se diktátorských režimů meziválečné Evropy. K napsání knihy vedly Huxleyho vlastní zkušenosti s Mussoliniho Itálií a zprávy ze Sovětského svazu. Jeho vize budoucnosti se složitě a pevně strukturovanou společností, v níž je geneticky a psychologicky předem určeno postavení každého jedince, je sice velmi hořká a pesimistická, nicméně realita, zosobněná Hitlerem a Stalinem, však byla mnohem horší. Jak sám později přiznal: "Diktatura budoucnosti v mé představivosti byla mnohem méně brutální nežli budoucí diktatura výborně popsaná Orwellem. 

Ovšem, zatímco naplňování Orwellovy vize je dnes v celosvětovém měřítku na ústupu, Huxleyova se pomalu, ale jistě stává skutečností. Současný svět totiž šťastně holduje "somě" servírované všemi dostupnými médii a využívání pohodlí poskytovaného vyspělými technologiemi: přesně podle Huxleyho vyznává kult mládí, řídí se příručkami, jak zdravě žít a vypadat, a těší se na možnost, jež lidem dovolí předem získat ideální genetickou výbavu, případně si ji dodatečně upravit, přičemž je v zájmu zachování tohoto stavu ochoten se dobrovolně a s úsměvem vzdát práv a výsad, která Orwellův Velký Bratr svým poddaným musel odebrat násilím.

O tom, co napsal Huxley o štěstí jsem se například já osobně zmiňovala i tady klik.

No, všemi výňatky, citáty a myšlenkami bych mohla popsat stovky papírů, ale to by byl ten článek tak kilometrový, takže myslím, že už toho bylo pro dnešek asi dost. My jsme si s Terezkou výstavu moc užily a já se na tam ještě několikrát vrátím (pořád nemám dost :D), ale hlavně by mě zajímal i váš názor. Ztotožňujete se s některými myšlenkami ? Četli jste tyto knihy? Co ve vás nechali?

♥

více fotek po rozkliknutí článku