pondělí 31. srpna 2015

inside

Od posledního článku uběhlo už něco přes měsíc a já se po menší odmlce vracím zpět. Plná sil, nápadů a článků.
Dnes to bude jen trochu informativní, tak snad vás moje řeči neunudí. Blogovací krize u mě přichází zejména tak jednou do roka a paradoxně, vždycky v létě. Jeden rok jsem dokonce neblogovala víc, než dva měsíce... Vlastně už bych se asi měla rozhodnout co chci (ehm, alespoň, co se týče blogu). Přestávat a začínat asi není úplně to nejlepší. Dlouho jsem ve své hlavě pátrala, co za to může, proč to tak je a co mě nutí končit a následně zase začínat. Přišla jsem na spoustu věcí (některé dávaly smysl, jiné míň), ale pak mi došlo, že všechny výsledky mého bádání vedou jen k jedné věci, stále se sama sebe ptám, k čemu to je a co z toho mám. VELKÁ CHYBA.  Už jen, když něco děláte a ptáte se samy sebe, proč to děláte, zda-li byste to měli dělat dál, jestli to má nějaký smysl... atak dále, je velká chyba. Je totiž jedno, co děláte. Válet se s v posteli a jen poslouchat foo fighters taky nemá hlubší význam a budoucnost,  ale nikdy jsem se sama sebe neptala "proč to dělám?" - protože odpověď jsem měla ve svém srdci a mysli automaticky. Je úplně jednoduchá a nejdůležitější - dělám to proto, že jsem u toho šťastná a nemusí to dávat smysl, jako nic, co vás dělá šťastnými. 

Velká chyba v mém blogování byla ta, že jsem do toho asi šla s nějakým očekáváním. Už v mém prvním postu (pamatujete si na něj ?), jsem psala, že začínám blogovat hlavně z jednoho velkého důvodu (který jsem tam ale nenapsala), a to bylo, že doufám, že prostřednictvím blogu najdu samu sebe, že najdu něco, v čem najdu samu sebe a že to třeba bude nějaký směr, kterým se budu udávat. Jenže jsem tak moc chtěla, aby se to vyplnilo, že mi nedošlo, že jsem zapomněla, že hlavní věcí mělo být to, že jsem měla postovat, sdílet, fotit a dělat to, co jsem opravdu chtěla a né to, co jsem chtěla, abych chtěla (dává vám to smysl ?). A tak jsem sebe samu hnala někam, z čeho jsem postupně začínala být zoufalá a neuvědomovala si, že svému podvědomí nemůžu vnutit něco, co chci, aby tam bylo, když to společně s tím, kdo uvnitř jsem, prostě nebude dávat smysl. Což mělo následek takový, že po čase přišla krize a mé pauzy od blogování.

Jakmile jsem přestala blogovat, jakoby ze mě spadlo "něco", co mě nutilo dělat to a to, fotit to a to... nutit lidi kolem sebe, ať mě vyfotí, být nešťastná z toho, že je hnusně a že se nemůžu vyfotit, hodiny stát u skříně a nemoct si vybrat outfit, protože přeci nemůžu mít na blogu něco dvakrát... blog mě hrozně ovlivnil. Hrozně moc. Ačkoliv se to tak nezdá, vlastně tak trochu mi linkoval život. Občas se zamýšlím, kde bych byla, kdybych si ho tehdy nezaložila. A vážně by mě to zajímalo. 

Když se mě kdokoliv ptal, co mi to dalo, přineslo.. jak to funguje, nikdy jsem si nedokázala vybavit jedinou špatnou věc. Odpovídala jsem slovy: "Poznala jsem spoustu zajímavých a inspirativních lidí, sblížila se s ostatními blogery, našla úžasné kamarády, viděla spoustu míst, zažila skvělé akce, utvořila si svůj vlastní styl, začala přemýšlet o výsledném outfitu a investicích do kvalitnějších věcí, objevila kouzlo sekáčů, objevila creepers a klobouky a vlastně se našla (co se týče stylu oblékání). Donedávna bych neřekla nic jiného a šťastně zářila s úsměvem dokořán. Má to ale své mouchy, hodně much, alespoň pro mě... nebo respektive pro to, že obraz blogu, který jsem si utvořila se vlastně neshoduje s tím, jaký opravdu je a jaký jsem ho chtěla mít. 

A právě v dobách mých pauz od blogování jsem vždy měla spousty nápadů, myšlenek a věcí, které bych s vámi chtěla sdílet, věcí, které bych chtěla psát, protože já vždycky chtěla psát (ale, všimli jste si ? posledního půl roku jsem většinou k postům nepsala ani ň). Jak se to mohlo stát, když to tak miluju ? 

Takže teď se vracím zpět na blogovou scénu, ale asi nebudu úplně spadat do její sféry. Chtěla bych totiž začít blog vést ještě jiným směrem, než tomu bylo doposud. Nebudu postovat jen outfity a random posty. Chtěla bych víc psát, pouštět vám hudbu, číst pasáže z mých oblíbených knih a trochu víc vám ukázat moje myšlenky a postoje. Chtěla bych blog vést víc osobním stylem, než jen postnout fotku outfitu beze slova. Nebude to třeba tak často, ale bude to tehdy, kdy opravdu budu chtít a tím pádem tomu obsah bude odpovídat (snad). 

Asi to nebude úplně pro každého (možná pro nikoho), ale i kdyby se tady našel jediný člověk, kterého to bude zajímat, budu za něj vděčná víc, než za milion takových, kteří by sledovali něco, kde bych to nebyla já, kde bych postovala něco, co by se mi nelíbilo, jen proto, abych se zavděčila. (doposud tomu tak nebylo, abyste si nemysleli, ze jsem vás oklamávala, ale bála jsem se, že se k tomu začne schylovat...)

Pokud jste to dočetli až sem, skláním se nad vámi a tento outfit už zítra v samostatném outfitovém postu. 

S láskou, vaše Elisa Line 



12 komentářů:

  1. Zdravím, Mě se náčrt nového směru blogu líbí:)
    Je to barevnější a budu se tak těšit na nové články ;)

    Lukáš
    blog AJ LAF FEŠN

    OdpovědětVymazat
  2. přesně tenhle pocit znám! a netýká se to jenom blogu, ale třeba i instagramu... myslím, že jdeš dobrou cestou, těším se na nový obsah! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Pro mě jsi nejlepší a vždycky budeš! :)) ♥

    OdpovědětVymazat
  4. ty musíš byť krásny človek a to nemyslím, len na výzor ;)
    pre podobne dôvody som skončila s blogom, aj keď môj bol veľmi osobný, plus ja som už z toho necítila radosť a pôžitok a nemala pocit, že to vôbec niekoho zaujíma, ale ktovie, možno tú vnútornú radosť nájdem opäť :) Drž sa

    OdpovědětVymazat
  5. Na to se tesim, protoze me jen outfitove posty (at je vysledny outfit sebelepsi) nudi a radeji poznam vic daneho blogera :)

    OdpovědětVymazat
  6. - elisko, zaslouzis si obrovskou pusu na celicko ! .)

    OdpovědětVymazat
  7. jsi uzasna, tohle zni fakt hodne dobre, tvy outfity mam moc rada, ale rekla bych ze "zevnitr" jsi jeste zajimavejsi a inspirativnějsi. do toho, kocko! :)

    OdpovědětVymazat
  8. Hmm na to se těším...tvým pocitům minimálně zčásti doceůa rozumím :-)

    OdpovědětVymazat
  9. 3x áno za dlhšie a osobnejšie články:) sledujem ťa roky a až teraz ma "nútiš" komentovať články:) hurá! veľa stastia <3 B.

    OdpovědětVymazat